Sociální fóbie

Synonyma

• strach
• fobie

Angličtina: strach

definice

A sociální fóbie je neustálý strach ze setkání a konfrontace s ostatními lidmi a především strach z negativního hodnocení ostatními.
U sociální fobie, stejně jako u jiných fobií, cítí nemocný logicky nepochopitelný (iracionální) strach. Tento strach V sociální fobii, jak název napovídá, se to týká sociálních situací.

Epidemiologie

Stejně jako u jiných fóbií jsou ženy fobií výrazně ovlivněny mnohem častěji než muži. První příznaky se často objevují v dětství.

Problém je v tom, že velký počet pacientů chodí k lékaři pouze tehdy, když se jejich příznaky natolik zhoršily, že vede k masivním problémům v profesionálním životě.

Pravděpodobnost rozvoje příznaků sociální fóbie v průběhu života je kolem 15–20%. Protože je však závažnost jednotlivých příznaků velmi odlišná, hovoří se o přibližně 3–5% populace trpící sociální fobií, která by měla být léčena.

Poznámka autora

Mnoho lidí trpí více či méně výraznými Úzkost zkoušky nebo se bojí mluvit před mnoha lidmi. To neznamená, že všichni máme sociální fobii (včetně autora). V tomto bodě je třeba spíše zdůraznit, že takzvaná psychologická zátěž a zhoršení života hrají rozhodující role, které mění sociální úzkost v nemoc, která potřebuje léčbu.

diagnóza

Diagnóza by měla být stanovena psychologem, psychiatrem nebo terapeutem se zkušenostmi s daným subjektem.

Příznaky

Osoba trpící sociální fóbií je trápena především strachem, že by při jednání s jinými lidmi mohl upoutat pozornost. Bojí se červenat, potit se nebo jinak přitahovat negativní pozornost. Z tohoto strachu se začíná vyhýbat určitým situacím spojeným s tímto strachem.

Typické situace vyhýbání se daně jsou:

• Navázání kontaktu s ostatními, cizinci
• mluvit před davem
• Zkušební situace
• hádat se s nadřízeným nebo orgánem
• Sdělte svůj vlastní názor a držte se ho
• poznávání sexuálního partnera atd.

Existují velké rozdíly v tom, do jaké míry je jedinec touto nemocí narušen. Někteří pacienti zažívají jen několik situací, které jsou obtížné nebo ohrožující, ale jiní zažívají tento typ fobie jako téměř všeobjímající (generalizovaný), a tak se vyhýbají velkému počtu sociálních situací.

V závažných případech mohou tyto sociální situace vést ke stavům, které jsou velmi podobné záchvatu paniky (viz také panická porucha). Potenciální problémy, které vyplývají z takového narušení, mohou být velmi nebezpečné. Není neobvyklé, že se objeví další (sekundární) závislostní choroba, protože dlouhodobé úzkostné symptomy lze často jen tak snášet.

Přečtěte si také: Porucha připojení

terapie

Nejdůležitější přístup v roce 2007 Terapie pro sociální fobii je zde také tzv Chování terapie. Terapeutický přístup je zde velmi praktický. Pacient je v různých cvičeních seznamován s obtížnými situacemi. Na jedné straně se to může stát, když si pacient a terapeut představí „nebezpečnou“ situaci a zažijí ji v hlavě (Therapy in sensu), nebo se vystavuje situaci „živé a barevné“. (Terapie in vivo).

Příklad: sociální fobie

Mladý pojišťovací agent se ve své práci cítil velmi nepříjemně od doby, kdy začal pracovat. Kdykoli musí hovořit se zákazníkem, dostává bušení srdce a pocení a musí konverzaci přerušovat stále častěji. Má pocit, že ten druhý čeká na odhalení své chyby. Na terapeutické straně je nyní situace zákazníka konverzována podle představ pacienta. Když má pacient určitý pocit bezpečí, provádí se s ním cvičení, při kterém navazuje kontakt s ostatními. (např. žádat o pokyny atd.) Pokud byla tato překážka také překonána, může se pokusit pacienta přivést ke konkrétní konverzaci se zákazníkem.

Cílem „in vivo“ terapie je zejména to, že úzkost se bude snižovat, čím častěji je pacient vystaven situaci, která ho děsí.

V případě potřeby je léčba doplněna tzv. „Výcvikem sociálních dovedností“. Pacient se zde učí kompetentně v obtížných sociálních situacích, kdy hraje roli sám nebo ve skupině, tj. jednat sebevědomě (např. jak se naučím říkat „NE“, jak si vyměním košile, jak zahájím konverzaci a udržím ji, atd.).

Pokud sociální fobie jde ruku v ruce s výraznými fyzickými příznaky úzkosti, je také vhodné učit a používat relaxační trénink.

V závažných případech sociální fobie je k dispozici také léčba Léky vhodné. Podobně jako u jiných úzkostných poruch antidepresivum k použití. Zde by měly být zmíněny zejména dvě skupiny. 1. Takzvaný SSRI a 2. Inhibitor mono-aminooxidázy, také nazývaný inhibitor MAO. (viz také Terapie deprese).

I se sociální fobií může být terapeutická stránka Benzodiazepiny být užitečný.
Protože je zde však riziko závislosti velmi vysoké, měli by je používat pouze kvalifikovaní odborníci a pouze na krátkou dobu (maximálně 2-3 týdny) (viz také Generalizovaná terapie úzkostné poruchy).