Psychiatrie-Line

Terapie poruchy příjmu potravy

Synonyma v širším slova smyslu

Anorexia nervosa
anorexie
anorexie
Mentální bulimie
bulimie
Nadýchání jídla
Psychogenní hyperfagie
anorexie

terapie

Terapeutické možnosti poruch příjmu potravy jsou komplexní.

V následujícím textu budou ukázány některé obecné terapeutické přístupy, které mohou být použity pro oba Anorexie, bulimie stejně jako Porucha příjmu potravy být platný.

požadavky

Nejdůležitější body, na které je třeba odpovědět nejprve, jsou 3 otázky:

Kolik mě porucha ovlivňuje? (Psychologický kmen)
Dokážu si představit pomoc terapeuta a provádění terapie doporučené pro mě? (Terapeutická motivace)
Jsem připraven změnit sebe a své předchozí chování? (Motivace ke změně)

Tyto otázky by měly být položeny hned na začátku, protože existuje mnoho pacientů, kteří např. trpí, ale jejich motivace ke změně je omezená. Jiní těžce trpí jejich nepořádkem. Terapeutická intervence se zde nedoporučuje, protože léčbu lze kdykoli přerušit.

Pokud však všechny tři otázky vedou k výsledku, že se pacient i terapeut shodnou na účelu a nezbytnosti léčby, lze zahájit plánování a provádění terapie.

11 bodový terapeutický plán

Bod 1:
Podle mých zkušeností je prvním krokem rozsáhlý Poskytování informací (Psychoeducation) zobrazeno. Zde byste měli dát pacientovi a.o. informovat o stravovacích návycích obecně, ale také o vlastnostech souvisejících s tělem. Jedna z těchto zvláštností lze nalézt v tzv. Teorii „set point“. To znamená, že váhu nelze libovolně měnit. Tělo má (zřejmě) jakousi vnitřní „stupnici s měřením tuku“, která pro nás „předprogramuje“ individuální váhu. Pokud se tedy násilně vzdáme této hmotnosti, dojde k jasným (v žádném případě vždy dobrým) změnám.

Bod 2:
Cílová hmotnost by měla být stanovena u pacienta na začátku léčby. Takzvaný. Index tělesné hmotnosti (BMI). Vypočítá se takto: tělesná hmotnost v kg / tělesná výška v metrech čtverečních
Jako dolní hranice by se měla použít hodnota BMI ve výši 18–20. Horní mez je BMI (index tělesné hmotnosti) přibližně 30.

Bod 3:
Vytvoření křivky kurzu. Průběh hmotnosti od výskytu narušení by měl být viditelný v této křivce průběhu. Tento kurz lze pak dát do souvislosti s určitými životními událostmi.

Bod 4:
Pacient by měl vytvořit tzv. Stravovací deníky, ve kterých jsou zaznamenány jak interní (myšlenky a pocity), tak externí spouštěcí situace (chodit s jídlem k rodině atd.), Ale také jejich vlastní problémové chování (např. Laxativní zneužívání atd.). Postupem času je možné „odfiltrovat“ kritické situace v životě pacienta, aby bylo možné pro tyto situace naplánovat konkrétní chování nebo přístupy.

Bod 5:
Pro normalizaci váhy se osvědčilo zejména uzavření smlouvy o léčbě zejména v lůžkové oblasti. Jak již bylo zmíněno dříve, poruchy příjmu potravy vedou k velkým obavám a mispercepcím, takže pacienti někdy nemohou navzdory motivaci a utrpení dodržovat terapeutický rámec.
Věřím, že ze své zkušenosti mohu říci, že velké množství pacientů se během léčby alespoň jednou pokusilo podvádět, lhát nebo jinak podvádět. (Anorektický pacient zpravidla nemá tolik problémů s pitím jednoho nebo dvou litrů vody ve známý den vážení, aby mohl terapeuta krátce uspokojit, aniž by riskoval skutečný přírůstek hmotnosti). Z tohoto důvodu je tzv. Správa smluv nesmírně užitečná. Zde se například vyžaduje minimální přírůstek hmotnosti každý týden (obvykle 500 až 700 g / týden).Na jedné straně jsou výhody (bezplatný odchod, telefonní hovory atd.) Spojeny s dodržováním smlouvy a na druhé straně s pokračováním v terapii. Opakovaná porušení smlouvy musí vést k ukončení (... podle mého názoru však vždy s možností opětovného zavedení, protože každý by měl mít více než jednu možnost ...).

Bod 6:

Dále musí být deklarovaným cílem v terapii chování při jídle
normalizovat. Za tímto účelem jsou diskutovány různé kontrolní techniky s pacientem (např. Bez hromadění jídla atd.) A plánování alternativního chování ve stresových situacích. Dalšími možnostmi jsou konfrontace podnětů ve společnosti terapeuta, stejně jako cvičení narážky, ve kterém je pacient „vystaven“ typickému jídlu, dokud neztratí touhu po něm.

Bod 7:
Identifikace a zpracování základních problémových oblastí

Základní konflikty poruchy příjmu potravy se u jednotlivých lidí velmi liší. Nicméně, některé jsou častější s těmito poruchami, jako je Problémy s sebeúctou, extrémní snaha o výkon a perfekcionismus, silná potřeba kontroly a autonomie, zvýšená impulzivita, problémy ve vztahu k jiným lidem, jako je Problémy vymezení nebo tvrzení v rodinné oblasti. Problémy se často projeví až po snížení primárních příznaků (hladovění, přejídání, zvracení atd.).

V závislosti na typu konfliktu mohou být možnosti řešení problémových oblastí zlepšením obecných dovedností pro řešení problémů nebo rozvíjením nových dovedností (např. Zlepšováním sociálních dovedností prostřednictvím sebevědomí). Pokud se konflikt týká interakce s důležitými pečovateli, měli by být tito (rodina, partner) zahrnuti do terapie.

Bod 8:
Kognitivní technikyTo znamená, že naučit se nové myšlenkové vlaky a opustit staré „zbité cesty“ myšlenek má velký význam při terapii lidí s poruchami příjmu potravy. Zpochybňování zkreslených postojů, černobílého myšlení, kontroly přesvědčení proti realitě by se mělo soustředit pouze na středu terapie, když se stravovací chování již poněkud normalizovalo.

Bod 9:
Zpracování poruchy schématu těla znamená, že pacient je poučen, aby jednal více se svým vlastním tělem. Zde lze provést mnoho praktických cvičení. (Masáže, dechová cvičení, konfrontace zrcadel, pantomima atd.)

Bod 10:
Souběžně s výše uvedenými terapeutickými postupy je třeba uvažovat také o podpůrné lékové terapii. Zde můžete využít známé účinky (a vedlejší účinky) různých léků. Například je známo, že tricyklická antidepresiva mohou vést ke zvýšení chuti k jídlu, zatímco tzv. SSRI mají tendenci mít účinek potlačující chuť k jídlu.

Bod 11:
Konečně samozřejmě musíte také mluvit s pacientem o profylaxi relapsu, tj. O prevenci relapsu. Z tohoto důvodu byste s ním měli projednat možné „nebezpečné“ situace a konfrontovat ho krok za krokem. To by mělo vést k postupnému stažení terapeuta, aby pacient konečně obdržel potvrzení, že dokáže zvládnout situace sám.