Příznaky schizofrenie

Synonyma

Rozdělené vědomí, rozdělené šílenství, endogenní psychózy, schizofrenické psychózy, psychózy ze schizofrenického kruhu forem

definice

Abychom porozuměli pojmu schizofrenie, musíme nejprve vyjasnit pojem „psychóza“. Psychóza je stav, při kterém pacient ztrácí kontakt s realitou (realitou).

Normálně my lidé vnímáme naši realitu pomocí našich smyslů a poté ji zpracováváme v našem myšlení. V souvislosti s psychózou nebo psychotickým stavem mohou být oba narušeny.

Schizofrenie je forma psychózy, při které na jedné straně může být narušeno smyslové vnímání a mohou nastat halucinace, a na druhé straně může být také vážně narušeno myšlení samotné. Zpracování vnímání může např. vést k bludy.

Celkově vzato, lidé v psychotickém stavu postupně ztrácejí kontakt s realitou a tedy se svým životem. Je pro ně stále obtížnější plnit úkoly, které jim byly přiděleny (jako partneři, zaměstnanci, řidiči atd.).

To, co psychóza nebo schizofrenie neznamená, je rozštěpená osobnost nebo vícečetná porucha osobnosti!

Příznaky

Celkově se klinický obraz nebo symptomy mohou u jednotlivých pacientů velmi lišit. I když se jedná o mnohostranné onemocnění, klinické příznaky jsou rozděleny do 3 tříd:

  • Pozitivní příznaky (pozitivní příznaky najdete v našem tématu Schizofrenie)
  • Negativní příznaky
  • Psychomotorické příznaky

Přečtěte si také: Co je to schizofrenická psychóza?

Negativní příznaky

Negativní symptomy zahrnují všechny ty symptomy, které lze popsat jako „základní symptomy“ a které nejsou „produktem“, tj. Nesprávným zpracováním pacientem. Hlavní negativní příznaky jsou:

  • Plochý emoční život
    Mnoho schizofreniků se ve svých emocionálních zážitcích jeví „unavení“. Sotva citově reagujete. Hodně se zdá „irelevantní“. Výraz obličeje se zdá velmi klidný, hlas vypadá monotónně a pohled je snížen.
  • Nedostatek slov
    Mnoho schizofreniků má společné to, že mluví velmi málo. Ve svých odpovědích jsou pak velmi monosyllabičtí nebo mlčí. Možné vysvětlení tohoto problému spočívá buď v obecném nedostatku myšlení nebo v tzv. „Myšlenkovém odtržení“. Myšlenky prostě zmizí, takže pacient již není schopen odpovídat na žádosti nebo dotazy.
  • fyzické vyčerpání
    Pacienti postupně ztrácí své fyzické schopnosti. Na jedné straně v důsledku samotné nemoci, ale také často v souvislosti s drogovou terapií, často dochází k velmi vysoké únavě.
  • Sociální vyčlenění
    Lidé, kteří najednou prožívají svět, ve kterém žijí, a lidé, které znali úplně jiným způsobem, se stále více stahují. Stále více se zabývají svými vlastními myšlenkami a strachy. To nezřídka vede ke stavu zanedbávání, který se může stát život ohrožujícím i v případě nedostatečného příjmu potravy.
  • Porucha spánku
    Téměř všichni schizofrenní pacienti mají problémy s usazováním a dříve či později spaním. Při léčbě poruch spánku jsou často užitečné pouze léky.
    Další informace k tématu naleznete také na: Porucha spánku.
  • Zvýšená citlivost na stres
    Kromě fyzického vyčerpání může docházet také k „emočnímu vyčerpání“, při kterém pacient již nemůže stres dobře snášet. Jsou méně odolné a musí se stahovat častěji (např. V práci).

Tyto příznaky lze nalézt také u bipolární poruchy. Přečtěte si také: Jaké jsou příznaky bipolární poruchy?

Psychomotorické příznaky

U schizofrenických pacientů není neobvyklé, že zažijí ztrátu spontánního a neomezeného pohybu a rozvoj podivně vypadajících pohybových vzorců. I zde se příznaky mohou lišit v jejich projevech.

  • katatonia
    Katatonie je pravděpodobně nejextrémnější formou psychomotorických příznaků, k čemuž dochází jen zřídka. Pacienti Katatone jsou zpočátku nehybní. Nereagují na žádné vnější podněty a někdy mlčí celé dny.
    Někteří sedí nebo leží velmi klidně, jiní zaujmou určité pozice a zůstanou tak celé hodiny. Někteří mohou být pasivně přivedeni do jiných pozic a zůstat tak. Tito pacienti mají tzv. Voskovou flexibilitu (flexibilitas cerea)
  • Katatonické buzení
    Výsledkem je zcela nepřímý pohyb tam a zpět s veslováním paží. V nejhorším případě to může vést k sebepoškozování nebo poškození ostatních.

Příčiny schizofrenie

Po mnoho let se hledala jedna hypotéza, která by mohla vysvětlit příčinu schizofrenie. Dnešní věda si je jistá, že pro tuto nemoc neexistuje jediný důvod. Spíše se nyní předpokládá, že existuje řada příčinných faktorů, které upřednostňují spouštění schizofrenie. Tato teorie považuje pacienta za zranitelnější, pokud má některé z níže uvedených faktorů.

Faktory, které zvyšují zranitelnost / zranitelnost osoby, jsou:

  • Dědičnost (genetické faktory):
    Má se za to, že lidé, kteří mají schizofrenní příbuzní, mají zvýšené riziko rozvoje nemoci. Pravděpodobnost, že jeden z rodičů je nemocný, se pohybuje kolem 10–13%, pokud jsou oba rodiče nemocní, zvyšuje se pravděpodobnost na přibližně 40%.
    Na druhou stranu to však ukazuje, že to v žádném případě nemůže být výlučným faktorem nemoci, protože u 60% příbuzných se schizofrenie nevyvíjí.
  • Biochemické faktory:
    Dnes víme, že nervové buňky v mozku (neurony) spolu komunikují pomocí messengerových látek (vysílačů). Co se týče schizofrenie, je dnes známa tzv. „Dopaminová hypotéza“, podle které je poslíčková látka dopamin příliš aktivní a nevyvážuje tak celý metabolismus mozku. (Právě tam přichází léková terapie schizofrenie)
    Nedávný výzkum ukazuje, že jiné poslové látky také vykazují pozměněnou aktivitu.
  • Změněný tvar mozku:
    Výzkum ukazuje, že struktura mozku u nemocných vykazuje změny. Změny byly detekovány jak na mikroskopické buněčné úrovni (změna uspořádání buněk v hypokampu atd.), Tak ve velkých strukturách (zvětšená 3. komora, snížený přední lalok, atd.). Tyto změny se nevyskytují u všech pacientů.
  • Virová infekce před narozením:
    Existuje hypotéza, že virová infekce matky ve druhém trimestru těhotenství může podpořit rozvoj schizofrenie.
    Další informace naleznete v našem tématu: Virová encefalitida
  • Psychologické faktory:
    Jak se v 50. a 60. letech začaly objevovat poznatky o biologických a genetických faktorech schizofrenie, psychologické teorie se usadily na zadním sedadle.
    Samotné biologické faktory však nemohou vysvětlit vývoj schizofrenie.
    Jak je uvedeno výše, pravděpodobnost rozvoje schizofrenie v důsledku genetiky u dítěte se dvěma schizofrenickými rodiči je přibližně 40%. Pokud byla nemoc výhradně biologická, měla by být pravděpodobnost 100%.
    Díky této realizaci se psychologické teorie opět staly zajímavějšími, i když je vždy nutné brát v úvahu biologické faktory.

Další informace o tématech najdete zde:

  • Příčiny schizofrenie
  • Dědičnost schizofrenie

Rodinné teoretické modely

Rodinné teoretické modely vývoje schizofrenie shrnují příčinu narušené komunikace v rodině. Následující teorie však nemohly být vědecky prokázány:

  • V roce 1924 viděl Siegmund Freud vývoj schizofrenie jako dvouvrstvý. V první fázi viděl regresi pacienta do stavu, který předchází skutečné diferenciaci ega (vyšší vývoj osobnosti). Ve druhé fázi Freud viděl pokus pacienta znovu získat kontrolu nad svým vlastním egem. Vytvořil prostředí s četnými deprivacemi zodpovědnými za to, že se pacient vrátil do dřívějšího stavu tzv. „Primárního narcismu“.
  • V roce 1948 Fromm-Reichmann předložil hypotézu tzv. „Schizofrenické matky“. Podle této hypotézy je matka schizofrenického pacienta bez emocí a chladu. Nemůže uspokojit potřeby svého dítěte. Matka spíše používá dítě k uspokojení svých vlastních potřeb.
  • V roce 1978 Bateson napsal hypotézu tzv. „Dvojné vazby“. Zde rodiče neustále sdělují dvojí zprávy, a tak děti přivádějí do velkých rozhodovacích obtíží.
  • V roce 1973 Litz doplnil hypotézu „eheschismu“, ve kterém otec a matka žijí v otevřeném konfliktu a bojují o náklonnost dítěte.

Koncept „High-Expressed Emotions“

Skutečnost, že tato starší rodinně-teoretická vysvětlení schizofrenie nebyla vědecky potvrzena, neznamená, že chování členů rodiny nemá nic společného s rozvojem schizofrenie.
Byla velmi dobře známá studie, která dokázala, že chování členů rodiny mělo rozhodující vliv na pravděpodobnost relapsu u schizofrenních pacientů 9 měsíců po propuštění z lůžkové léčby. Tento koncept „vysoce vyjádřených emocí“ lze prokázat:

Koncept „High-Expressed Emotions“

Vysoce vyjádřené emoce (High EE) lze označit za emocionálně nabitou atmosféru v rodině.
To zahrnuje nejen kritiku, devalvaci, hněv a nepřátelství, ale také emoční nadměrnou angažovanost a extrémní starost a péči, jakož i neustálé mazlení, obavování, závislost vlastního stavu na pacientovi. ““Stále přemýšlím o tom, co by se s ním mělo stát, „udělám pro něj všechno, i když bude v pořádku!“

Výzkumná skupina kolem tohoto konceptu provedla rozhovory s rodinami schizofrenických pacientů a poté vyhodnotila výroky pomocí magnetofonové nahrávky, takže na konci byla klasifikace na „nízkou“ a „vysokou“ emotionalitu ve smyslu konceptu EE.

Výsledkem bylo následující:
V rodinách s vysokou stresovou emocionalitou mělo 48% pacientů další psychotický relaps, v nízké stresové emocionalitě pouze 21%.

Toto zjištění bylo začleněno do následujícího modelu a je proto součástí současného modelu vývoje schizofrenie. Bylo také důležité pro psychologickou terapii u schizofreniků v tom smyslu, že byl vyvinut program tréninku rodinné komunikace, který se používá k prevenci relapsu u schizofrenických pacientů.

Zranitelnost-stresový model

Jak již bylo uvedeno výše, VSM je nyní považována za nejpravděpodobnější příčinu rozvoje schizofrenie. Široká škála faktorů (biologické, sociální, rodinné atd.) Vede ke zvýšené „zranitelnosti“ (zranitelnosti).

Model zranitelnosti-stresu podle Libermanna (1986)

  1. Nepříznivý environmentální faktor vytváří stres
  2. Autonomní hyper-vzrušení nastává v důsledku nedostatečných strategií zvládání
  3. Kognitivní deficity se zhoršují, což zase zvyšuje sociální stres
  4. Prodromální fáze (bez zásahů nebo vlastních pokusů o zvládání, se deficit dále zhoršuje)
  5. Nástup schizofrenních příznaků s dalším zhoršením sociálního a profesionálního výkonu
  6. Další kurz závisí na stresových faktorech, zvládacích schopnostech a neuroleptických lécích

Přečtěte si více k tématu: Lze schizofrenii vyléčit?