příušnice

Synonyma v nejširším slova smyslu

Kozí Peter, epidemie parotitidy

definice

Příušnice jsou způsobeny virem příušnic, který patří do skupiny paramyxovirů.
Akutní, vysoce nakažlivé (= nakažlivé) virové onemocnění je přenášeno nemocným prostřednictvím infekce kapiček přímým kontaktem nebo kontaktem s předměty kontaminovanými slinami.

Hlavním příznakem pacientů je bolestivý zánět slinných žláz, který je u 75% případů oboustranný.

Epidemiologie / Výskyt

Virus příušnic se šíří po celém světě a vede k vypuknutí choroby, zejména u dětí v chladném období. Po věku 15 let je 90% populace imunních vůči viru příušnic (bylo infikováno); tato imunita trvá po celý život.
1/3 z postižených nevykazuje žádné příznaky nemoci (= tzv. Klinicky nepřirozený průběh).

Příznaky

Poté, co se virus v těle inkubuje v průměru 12 až 25 dní, následuje prodromální stadium (= prekurzorové stadium), ve kterém má pacient vysokou teplotu, je tupý a slabý a může si stěžovat na bolesti hlavy, bolest v krku a na zádech .
Jak nemoc postupuje, mají pacienti obvykle vysokou horečku a výrazný celkový pocit nemoci. Trpíte primárně bolestivým zánětem slinných žláz, který postihuje hlavně příušní žlázu (= příušná, příušní):
Zánět zpočátku postihuje pouze jednu stranu a jeví se jako nezřetelný, drsný otok žlázy před a za uchem.
Ušní trčí trčí kvůli otoku a postižené si stěžují na bolest v této oblasti, ke které dochází zejména při žvýkání.
Po asi 1 až 2 dnech je druhá strana postižena také zánětlivým procesem v 75% případů.

Virus může v zásadě napadnout všechny žlázové orgány v těle, a proto jsou často infikovány i slinné žlázy pod jazykem a žlázy na dolní čelisti.

Kromě toho může dojít k tzv. Erupci viru, což je načervenalé kožní vyrážky, zejména na obličeji.

Mohlo by vás také zajímat toto téma: Příznaky zánětu příušní žlázy

Příčina / původ

Virus vstupuje do těla přes nosohltanu a rozmnožuje se v dýchacích cestách a slinných žlázách hlavy.

Virus příušnic poté migruje do lymfatických uzlin, odkud se po opakované replikaci dostává přes krevní řečiště do různých orgánů a infikuje je. Typické je napadení virem a zánětlivé procesy slinných žláz hlavy, zejména příušní žlázy, komplikace onemocnění příušnic jsou postižení slinivky břišní, meningy, mléčné žlázy, jakož i varlata a vaječníky (= vaječníky).

Trasa přenosu příušnic

K přenosu příušnic dochází prostřednictvím infekce kapiček, tj. Kašlem nebo kýcháním. Riziko infekce (nakažlivost) slin je velmi vysoké, takže přenos přes objekty, např. do úst malé děti je možné. Existuje riziko infekce nebo přenosu nejvýše 7 dnů před nejvýše 9 dny po nástupu nemoci.

Přečtěte si více k tématu: Kapičky infekce

Patogen příušnic

Příčinným původcem příušnic je virus příušnic z čeledi Paramyxoviridae, který se vyskytuje pouze u lidí. Virus vstupuje do těla přes nosohltanu. Virus se pak rozmnoží ve sliznicích a / nebo lymfatických uzlinách. Virus nakonec přechází do krve a infikuje hlavně slinné žlázy. Patogen může být detekován nepřímo v krvi pomocí protilátek IgM, které indikují akutní infekci, a protilátek IgG, které znamenají již překonané onemocnění nebo vakcinaci.

Pokud virus kolonizuje meningy a způsobuje meningitidu (meningitida), protilátky v mozkové vodě (Alkohol).

Přečtěte si více k tématu: Meningitida

Přímá detekce viru příušnic je možná pomocí specifické metody, polymerázové řetězové reakce (PCR). Virus příušnic lze identifikovat z různých tělových sekrecí. Detekce patogenů musí být oznámena odpovědnou laboratoří v souladu s oddílem 7 IfSG (zákon o ochraně před infekcemi).

První známky příušnic

Klasickým prvním příznakem příušnic jsou tzv. „Křeččí tváře“. Jsou způsobeny zánětem příušních žláz (příušních žláz), které jsou nejčastěji postiženy. Otok obvykle začíná na jedné straně a poté se šíří na opačnou stranu. Zčervenání kanálků slinných žláz uvnitř tváří je často dalším časným příznakem příušnic. Kromě otoků a případně vystupujících uší se v této oblasti vyskytuje také bolest, zejména při žvýkání.

Kromě příušních žláz mohou být ovlivněny také všechny ostatní slinné žlázy v těle, včetně slinivky břišní. Kromě příznaků horečky a chřipky jsou prvními příznaky, které přicházejí v úvahu, všeobecné snížení pohody.

inkubační doba

Čas mezi infekcí a výskytem prvních příznaků (inkubační doba) je s příušnicemi mezi 12 a 25 dny. Téměř polovina infikovaných dokonce nevykazuje žádné příznaky a pouze známky chřipkové infekce. Příušnice jsou nakažlivé již jeden týden před objevením prvních příznaků a až devět dnů poté, co slinné žlázy odleskly. Je důležité vědět, že příušnice jsou nakažlivé i bez příznaků.

diagnóza

Diagnózu lze obvykle stanovit přítomností typického klinického obrazu (klinický nález):
Charakteristickým příznakem otoku příušní žlázy příušnic je rozhodující pro diagnózu tohoto infekčního onemocnění.

Další diagnostická opatření zahrnují stanovení protilátek proti viru příušnic v krvi:
Protilátky třídy IgM indikují onemocnění příušnic, zatímco protilátky třídy IgG prokazují imunitu pacienta vůči viru. Přímá detekce virů pomocí výtěru z krku nebo ze slin se provádí jen zřídka (viz imunitní systém).

Hladina amylázy v krvi je charakteristicky zvýšena; tento enzym se nachází ve slinách a sekrecích pankreatu. Protože se tato hodnota také zvyšuje se zánětem slinivky břišní, je pomocí dalších laboratorních testů stanovena koncentrace enzymů (= biokatalyzátorů těla) elastázy 1 a lipázy v krvi. Pokud jsou hodnoty těchto dvou enzymů, které jsou specifické pro slinivku břišní, v normálním rozmezí a ultrazvukové vyšetření slinivky břišní je normální, vylučuje se zánět slinivky břišní.

Diferenciální diagnostika / vyloučení

Slinné kameny je třeba odlišit od příušnic, které brání odtoku slin ze slinných žláz hlavy, a proto vedou k zánětlivému procesu s otokem orgánů v systému žláz.

Příznaky lymfadenitidy colli jsou podobné příznakům nemoci příušnic: Zde dochází k otoku děložních mízních uzlin, ale tento otok není bolestivý jako u kozlího kozlíka a nezpůsobuje, aby se ušní lalůčky vytrhaly.

Úplné informace o různých problémech s ozubením naleznete také na naší hlavní stránce: Zuby.

terapie

Neexistuje žádná příčinná léčba infekčního onemocnění.
Terapie je symptomatická, tj. jejím cílem je zmírnit příznaky. Toho lze dosáhnout pomocí teplých obvazů příušní žlázy, jídlo by mělo být podáváno ve formě ovesné kaše, aby se co nejvíce zabránilo bolesti při žvýkání. Mohou být také podávána antipyretika a analgetika (např. Ibuprofen, paracetamol).

Trvání onemocnění příušnic

Nemoc příušnic se zánětlivým otokem příušní žlázy může v průměru asi tři až osm dní stop. Rovněž jsou možné přechody, které vydrží déle. Podobně výskyt komplikací prodlužuje dobu onemocnění příušnic.

Příušnice u dospělých - jaké jsou rozdíly od dětí?

Příušnice jsou typické dětské onemocnění, které postihuje hlavně děti ve věku od 4 do 15 let. Příušnice u dospělých, kteří nejsou očkováni, jsou však také možné. Obzvláště ohroženi jsou dospělí, kteří pracují ve zdravotnických profesích nebo ve školicích střediscích pro děti a mládež. Jeden rozdíl mezi příušnicemi v dětství a dospělosti je vyšší míra komplikací se zvyšujícím se věkem.

Tyto komplikace, z nichž jsou častěji postižení dospělí, zahrnují např. zánět mozku (encefalitida) nebo meningitida (meningitida) a necitlivost. Některé z komplikací mohou být dokonce fatální, proto by neměla být infekce příušnic v dospělosti podceňována.

Příušnice v těhotenství

Dlouho se věřilo, že infekce příušnic může vést k úmrtí embryí v prvním trimestru těhotenství. Tento předpoklad však dosud nebyl potvrzen. Infekce později v těhotenství také není spojena se zvýšeným výskytem malformací nebo potratů. Nemoc příušnic těhotné ženy proto není tak komplikovaná jako infekce rubeoly nebo spalniček během těhotenství. Protože však může být očkování proti příušnicím provedeno společně s spalničkami a zarděnkami jako kombinovanou vakcínou, měl by být očkovací stav zkontrolován a případně doplněn před každým plánovaným těhotenstvím. Tímto způsobem nenarozené dítě není vystaveno zbytečným rizikům.

Komplikace

Pokud jsou varlata u chlapců nebo vaječníků (= vaječníky) u dívek ovlivněna generalizovaným zánětlivým procesem, může bolestivý zánět vést k neplodnosti.

U dívek se zánětlivé postižení mléčné žlázy a vaječníků vyskytuje v 15% případů.

Zánět meningitidy (= meningitida) se vyskytuje přibližně v 5–10% případů a má dobrou prognózu, tj. pravděpodobnost, že se zánět vyléčí bez následků, je vysoká.

Pankreatitida, zánět slinivky břišní, je další možnou komplikací příušnic. Pravděpodobnost výskytu je 5%. Je spojen s nevolností, zvracením a výrazně zvýšenou koncentrací amylázy (enzymu pankreatu) v krvi.

Přečtěte si více k tématu: Zánět slinivky břišní

V jednom z 10 000 případů vede příušnice ke ztrátě sluchu na vnitřním uchu, a proto by měl být po zánětu příušní žlázy proveden test sluchu.

Vzácné komplikace ve formě zánětlivých procesů ovlivňují jiné orgány, jako je štítná žláza (= tyreoiditida), srdeční sval (= myokarditida) nebo ledviny (= nefritida).

Zánět orchitidy varlat / příušnic

Zánět varlat (orchitis / mumps orchitis) se může objevit jako součást mumpsu. K tomu obvykle dochází čtyři až osm dnů po otoku příušních žláz a může to trvat až dva týdny. Existuje výrazný otok varlat, obvykle pouze na jedné straně. Kromě toho je na oteklé varlate něha. Toto postihuje hlavně chlapce během puberty, s incidencí téměř 30% u osob starších 15 let.

Přečtěte si více o tomto tématu: Testikulární příušnice a zánět varlat.

Rotace varlat (torza varlat) nebo doplnění varlat (hydatid torsion), stejně jako epididymitis (epididymitis), jsou důležitými diferenciálními diagnózami zánětu varlat. Zejména by měl být vyloučen torzní kroucení brzy, a pokud je to nutné, měl by být provozován, protože jinak existuje riziko neplodnosti.

Přečtěte si více k tématu: Testikulární kroucení

Zánět varlat v příušnicích může vést ke ztrátě tkáně (atrofii) varlat, ke změnám ve spermiích a ve vzácných případech k neplodnosti. U bilaterální orchitidy příušnic je však riziko neplodnosti výrazně vyšší. U žen se může jako protějšek objevit zánět vaječníků.

Přečtěte si o tom více v našem hlavním článku: Jaké jsou příčiny zánětu varlat?

Poznámka: neplodnost

U 20% chlapců se v důsledku příušnic vyskytují varlata, pokud se po pubertě vyvinou virovou infekci. Existuje riziko, že semenná tkáň zahyne, což může vést k výše uvedené neplodnosti.

profylaxe

Existuje účinné očkování proti viru příušnic, které je k dispozici jako jediná nebo kombinovaná vakcína (spalničky, příušnice, zarděnky nebo spalničky, příušnice).

Přečtěte si o tom více: Očkování proti zarděnkám

Vakcína je živá vakcína: Když je vyrobena, účinky virů příušnic jsou oslabeny a jejich schopnost reprodukce se vypne. Když tělo přijde do styku s oslabenou formou viru, imunitní systém reaguje, čímž dítě imunizuje vůči viru, tj. kontakt s virem nevede k onemocnění.

První očkování by mělo být podáno dětem ve věku 12 až 15 měsíců a druhé očkování by mělo být provedeno co nejdříve, avšak s odstupem nejméně 4 týdnů.
Aby se předešlo onemocnění a komplikacím příušnic, měly by být všechny děti očkovány proti příušnicím jako profylaxe.

Přečtěte si více k tématu: Očkování MMR

Očkování proti příušnicím

Podle očkovacího kalendáře Stiko Stálá komise pro očkování doporučuje očkování proti příušnicím pro všechny děti. Základní imunizace proti příušnicím vyžaduje dvě vakcinace. První očkování by mělo být podáno dětem ve věku 11–14 měsíců. Vakcína je injikována do svalu (intramuskulárně). Je však třeba se vyvarovat očkování dříve, protože imunitní odpověď dítěte je oslabena kvůli stále existující ochraně mateřských hnízd.

Druhé očkování následuje ve věku 15–23 měsíců. Vakcína proti příušnicím je živá vakcína. To znamená, že jsou injikovány oslabené živé patogeny, které však již nemohou vyvolat závažné onemocnění příušnic, ale slouží pouze k tomu, aby tělo vytvořilo obranná těla, na která se může v případě skutečné infekce příušnic vrátit. Imunita pak trvá celý život. První očkování je obvykle kombinací příušnic, spalniček a zarděnek. Při druhé vakcinaci se přidá živá vakcína proti ovčím neštovicím (varicella).

Pokud byla základní imunizace v dětství vynechána, může být po kontaktu s osobou infikovanou příušnicemi provedeno tzv. Postexpoziční očkování. To musí být provedeno do tří až pěti dnů od kontaktu, aby se zabránilo vzniku příušnic. Jediná aktivní imunizace vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám postačuje jako ochrana po expozici u lidí s dobrým imunitním systémem. Dokonce i stávající příznaky mohou být oslabeny a doba trvání nemoci je dokonce zkrácena.

Přečtěte si více o: Očkování MMR (spalničky, příušnice, zarděnky)

U lidí, kteří mají oslabený imunitní systém nebo jsou chronicky nemocní, by se naopak po kontaktu s příušnicemi měla pasivní imunizace provést pomocí hotových protilátek (imunoglobulinů).

Dokážete získat příušnice i přes očkování?

Případné příušnice se mohou zřídka vyskytnout i přes očkování. Většinou je to kvůli neadekvátnímu stavu očkování, například pokud neexistuje základní očkování. I při úplné vakcinační ochraně však dochází k selháním vakcíny, kteří stále mají příušnice.