Sportovně-And-Fitness

Mezinárodní olympijský výbor

Synonyma

IOC, IOC,
Angličtina: mezinárodní olympijský výbor

úvod

Známý v Německu jako imezinárodní Ólymfatický Komitee s běžnou anglickou zkratkou (IOC), je nevládním sdružením s cílem plánování, organizace a provádění olympijské hry Moderní doba. Zakladatel Pierre de Coubertin v roce 1915 přestěhoval ústředí MOV ve Švýcarsku do Lausanne, čímž se z něj stalo sdružení se zápisem do obchodního rejstříku švýcarského občanského zákoníku. Od roku 1981 uděluje Švýcarská federální rada mezinárodnímu olympijskému výboru status mezinárodní organizace podle švýcarského práva a udělila odpovídající daňové výhody. IOC si vyhrazuje sponzorství olympijských her a uplatňuje všechna příslušná práva k existujícím symbolům v obsahu olympijských her (olympijské kruhy atd.)
Jsou úřední jazyky organizace Angličtina a francouzština.

původ

MOV byl založen 23. června 1894 v Sorbonně v Paříži jako spolehlivý filantrop Pierre de Coubertin pokusili se přiblížit národy po celém světě společným sportovním festivalem. Ten, kdo se viděl jako vzdělávací reformátor, uznal příležitost v oživení starověkých olympijských her prostřednictvím stále rostoucí internacionalizace. 78 delegátů z 37 sportovních federací v 9 zemích rozhodlo o prvních moderních olympijských hrách v roce 1896, které se konaly v Aténách. Zakládající výbor tvořilo 13 mužů z 11 zemí. Prvním prezidentem MOV se stal řecký delegát Dimitrios Vikelas, muž dopisů představující první místo. Po hrách Vikelas předal kancelář Pierre de Coubertin jako zástupce 2. olympijských her v Paříži. Coubertin udržel presidentství jako trvale zvolený člen dokud ne 1925, po W. Sloane rezignoval na předsednictví s ohledem na St. Louis.
Německého člena je třeba marně hledat v zakládajícím štábu MOV, protože Coubertina ovlivňovali jeho krajané také kvůli neustálým konfliktům mezi Francií a Německem. Podnikatel byl prvním německým členem MOV Willibald Gebhardt, v lednu 1896 při přípravě na olympijské hry v Aténách.

Olympijské myšlení

Pierre de Coubertin chtěl přispět k vybudování mírového a spravedlivého světa oživením olympijských her. S myšlenkou mezinárodního porozumění prostřednictvím sportovní fair play, zprostředkováním hodnot a solidarity byl jeho filantropický světonázor přeměněn na praktickou akci. Termín Olympism, který zavedl, byl vytvořen a charakterizován fyzickou, psychologickou a duchovní silou v podobě mírové soutěže. V průběhu let se k tomuto olympijskému hnutí připojilo mnoho sportovních organizací.
Mezi nejdůležitější úkoly olympijského hnutí patří zprostředkování mezi národy, boj proti diskriminaci a dalšími, jakož i boj proti cílenému dopingu ve sportu, který se stal největším problémem profesionálního sportu v posledních letech a desetiletích.

Olympijská charta

Olympijská charta obsahuje 64 článků v 5 kapitolách. Jde o jasně definovaný soubor pravidel, který popisuje průběh olympijských her a poskytuje mezinárodním sportovním sdružením závazné pokyny.
Poprvé v roce 1924 na zasedání MOV v Římě byla tato pevná nařízení a usnesení systematicky písemně shrnuta. Z hlediska obsahu definuje olympijská charta určitý druh kodexu chování s etickými zásadami.

Výroční schůze

Řádné výroční zasedání všech členů MOV je právně nejdůležitějším orgánem MOV. Prezident i výkonná moc, všichni členové a čestní prezidenti jsou znovu zvoleni. Usnesení jsou také učiněna na olympijské chartě. Předseda nebo třetina všech členů společně jsou oprávněni svolat mimořádnou schůzi.
Zvláštní zájem je o výběr míst pro budoucí olympijské hry. Každý člen má jeden hlas. Pokud je však země stále ve volbách, zástupce země nemusí hlasovat.

Krize IOC

Od vzniku Mezinárodního olympijského výboru vznikly izolované izolované konflikty. Když byl založen, byl to hlavně bojkot jednotlivých zemí směrem ke hrám. Pouhé čtyři roky poté, co byla založena, se fasáda MOV rozpadla, když hry v letech 1900 a 1904 byly jediným zklamáním. První světová válka byla vynucena Coubertin přesunout sídlo Mezinárodního olympijského výboru do Švýcarska, aby se zachránily olympijské hry před zničením. Rozhodující než vnější krize je však vnitřní krize z roku 1998, kdy bylo známo, že několik členů MOV bylo při slavnostním ceremoniálu za olympijské hry v roce 2002 v Salt Lake City upláceno. V důsledku toho muselo rezignovat 11 členů MOV, další čtyři obdrželi varování. V březnu 1999 byla svolána etická a reformní komise, která měla projednat probíhající případy.
Prvním viditelným důsledkem skandálu v roce 1999 bylo odhalení financí, zvýšená transparentnost a veřejnost na zasedáních. Návrhy reformní komise byly Valným shromážděním MOV přijaty 10. a 11. prosince 1999 a v důsledku toho byla změněna olympijská charta.

Obnovení

Nově zvolení členové proto slouží po dobu osmi let, ale mohou být znovu zvoleni na osm let a musí rezignovat nejpozději do 70 let. Žádná země nemůže zastupovat více než jednoho člena v MOV.

Od roku 1999 se výkonný výbor skládá z 15 členů, prezidenta, viceprezidenta a zástupce sportovce. Komise se schází osmkrát do roka a rozhoduje o všech změnách na olympijských hrách.

Složení MOV se změnilo takto: